Pomoc řediteli

Během holení se táže zákazník holiče: „Pan Josef už u vás nepracuje? Dlouho jsem ho neviděl.”
„Vy jste nic neslyšel?” diví se holič a zatímco ho obsluhuje, rozvypráví se: „Je to velice smutná historie. Byl velice nešťastný z toho, že výdělky jsou čím dál menší. Muži se stále častěji holí doma a navíc odmítají některé služby. Když se jednou zeptal zákazníka, zda si po holení přeje i masáž obličeje a ten odmítl, dostal starej Josef nervový záchvat a břitvou ho podřezal.”
„A co se stalo s panem Josefem?”
„Je v blázinci. Přejete si, pane, masáž obličeje?”

Opravář televizí si nemohl nevšimnout, jak je jedna jeho zákaznice půvabná. Pokaždé, když vešla do obýváku, mohl si oči vykroutit, jak si ji prohlížel. Když dokončil opravu a dostal zaplaceno, žena mu říká: „Víte, měla bych na vás takovou, ehm, nezvyklou prosbu. Ale musíte mi slíbit, že si to necháte pro sebe.”
„Ovšem, madam.”
„No, víte, těžko se mi o tom mluví, víte, můj manžel je hodný a milý muž, ale ech, on má jistou fyzickou vadu, víte, jistý nedostatek, no, víte, já jsem žena, ehm, vy jste mladý, zdravý a silný muž...”
Opravář ze sebe těžce vykoktal: „Ano... ano...”
„... a víte, chtěla jsem to, hned jak jste vešel do dveří...”
„Cokoliv!”
„Mohl byste mi pomoct přestěhovat ledničku?”

Mezi povinnostmi jednoho ze zaměstnanců bylo nosit každé ráno horkou kávu pro šéfa. Šéf byl ale naštvaný, že jeho hrnek kávy dorazil vždy plný pouze do dvou třetin. Úředník se mu snažil vysvětlit, že kávovar je na druhé straně budovy než šéfova kancelář, a tak musí pospíchat, aby byla káva horká, a proto jí tolik cestou vždycky vybryndá. Žádné šéfovy nadávky a řvaní bohužel nepřinesly na jeho stůl plný hrnek kávy, až nakonec pohrozil, že mu strhne třetinu platu, pokud mu nebude nosit plný hrnek.
Další ráno dostal šéf hrnek kávy plný až po okraj a tak to šlo několik dalších dnů. Šéf měl radost nad svým úspěchem a zeptal se zaměstnance na jeho techniku.
„No, na tom nic není, já si vždycky vezmu nějaké to kafe do pusy, jakmile vyjdu z kuchyně, ten zbytek už nevybryndám, a pak ho zase vyplivnu do hrníčku, než vejdu do vaší kanceláře!”

Podnikový manažer školí podřízené o zvyšování efektivity pracovních operací: „Techniky, které jsem vám zde nastínil, raději nezkoušejte doma.”
„A proč ne?”
„No, víte, celé roky jsem sledoval rutinní činnosti své ženy, když připravovala snídani. Hodně se naběhala mezi lednicí, sporákem, špajskou a stolem a často při tom nesla jen jednu věc. Tak jsem jí navrhl, jak by to mohla zlepšit.”
„A fungovalo to?”
„Mno, v podstatě vlastně ano. Předtím jí příprava snídaně zabrala dvacet pět minut. Teď to já dělám za osmnáct!”

Nový zaměstnanec se ptá: „Jaké je jídlo v kantýně?”
„Velmi nápadité, pro stejnou polévku tam mají hned dvanáct názvů.”

Majitel holičství přistihne jednoho ze svých zaměstnanců, jak šlape zákazníkovi po hlavě.
„Co to vyvádíte, člověče?!” rozkřikne se.
„Pán ráčil pěšinku... a ta se musí pěkně ušlapat!”

Ředitel podniku chválí mladého zaměstnance: „Jsem s tebou opravdu spokojený. Ještě před rokem jsi byl řadovým zaměstnancem, za měsíc vedoucím dílny, nyní náměstkem a teď tě chci jmenovat mým nástupcem. Co mi k tomu řekneš?”
„Děkuji, strýčku.”

„Ne,” uklidňuje mladíka personální, „abyste byl promotér, nemusíte promovat na VŠ.”

Ptá se ředitel svého náměstka: „Měl jste něco s mojí sekretářkou?”
„Ne!”
„Tak to jste jediný v tomto podniku, kdo jí může odevzdat výpověď!”

Ptá se chlápek sekretářky: „Vy držíte smutek?”
„Ne, proč?”
„No, že máte ve stroji černou pásku...”